Je vodíková voda sycená? Rozdíl oproti perlivé vodě

Ne, vodíková voda není sycená voda a tyto dva nápoje nikdy neměly plnit stejnou funkci. Sycená voda obsahuje pod tlakem velké množství oxidu uhličitého (CO2), tolik, že po odklopení uzávěru začne okamžitě unikat ve viditelných bublinkách. Vodíková voda obsahuje molekulární vodík (H2) v množství, které je hmotnostně tisícekrát menší, takže čirá voda bez bublinek je přesně to, co má správně fungující láhev nebo karafa vytvářet. To, že voda nešumí, neznamená, že v ní vodík chybí.

• Sycené nápoje obsahují několik gramů CO2 na litr, který se do nich pod tlakem vhání právě proto, aby po otevření láhve mohl znovu unikat ve formě bublinek.
• Dokonce i nejsilnější láhev na vodíkovou vodu na trhu rozpouští vodík v množství miligramů na litr. Jde tedy o rozdíl přibližně tří řádů v množství plynu, nikoli o slabší verzi stejného efektu.
• Molekulární vodík nemá vlastní barvu, vůni ani chuť, takže sklenice vodíkové vody chutná jako voda, která se do ní nalila, nikoli jako vyprchaná limonáda.
• Vyšší hodnota PPB v technických údajích láhve nic nevypovídá o perlení. Popisuje jiný plyn, měřený jiným způsobem, a voda kvůli ní nebude bublat, ať je toto číslo jakkoli vysoké.

Proč se bublinky zdají být jasným ukazatelem

Většina lidí si pod otázkou, „jak moc je to sycené“, představí bublinky stoupající ve sklenici limonády nebo perlivé vody. U nápojů s CO2 to dává smysl: perlení je jejich hlavní předností a množství viditelných bublinek zhruba odpovídá tomu, kolik plynu se do nápoje natlačilo. Když tedy sklenice vodíkové vody stojí a vypadá úplně stejně jako voda z kohoutku, je rozumné nejprve usoudit, že buď nápoj není sycený (to je pravda), nebo že láhev vůbec nic neudělala (to pravda není). Tyto dva nápoje rozpouštějí různé plyny ve velmi odlišných množstvích. Jakmile uvidíte skutečné hodnoty vedle sebe, absence bublinek přestane vypadat jako problém a začne být zřejmé, že jde o očekávaný výsledek.

Co nápoj vlastně syceným dělá

Jak se do vody dostává CO2

Sycená voda vzniká rozpouštěním CO2 ve vodě za zvýšeného tlaku. Průmysloví výrobci nejprve vodu ochladí přibližně na 8 °C, protože studená voda dokáže před natlakováním udržet více rozpuštěného plynu, a samotné natlakování pak obvykle zvýší tlak ve vodě přibližně na 120 psi, aby se v ní rozpustilo tolik CO2 (zdroj: Sycená voda – Wikipedie). Právě to, že studená voda před natlakováním udrží více plynu, umožňuje hotovému nápoji obsahovat mnohem více CO2, než by dokázal udržet, kdyby byl otevřený a vystavený vzduchu při pokojové teplotě.

Proč plyn po otevření uzávěru rychle uniká

Jakmile porušíte uzávěr, tlak uvnitř láhve téměř okamžitě klesne na běžný atmosférický tlak, ale množství CO2 rozpuštěného ve vodě se zatím nezmění. Voda je tak vzhledem k novému, nižšímu tlaku přesycená, takže přebytečný plyn se z roztoku uvolňuje a vytváří bublinky v místech nukleace, tedy na drobných nerovnostech skla, kostkách ledu nebo dokonce na prachových částečkách ve vzduchu (zdroj: Sycená voda – Wikipedie). Unikající plyn vidíte a slyšíte jako perlení. Pokračuje, dokud se voda znovu nedostane do rovnováhy s okolním vzduchem, a právě proto také otevřená láhev limonády postupně vyprchá.

Kolik plynu to ve skutečnosti je

Jen malá část CO2 rozpuštěného v sycené vodě se skutečně přemění na kyselinu uhličitou. Rovnovážná konstanta hydratace dosahuje v čisté vodě při 25 °C přibližně 1,7×10⁻³, takže naprostá většina plynu zůstává rozpuštěná jako CO2 a na kyselinu se nepřemění (zdroj: Kyselina uhličitá – Wikipedie). I tento malý podíl kyseliny však stačí k tomu, aby měla sycená voda pH přibližně 5 až 6, srovnatelné s jablečným nebo pomerančovým džusem, a na jazyku zanechávala lehce nakyslou chuť (zdroj: Sycená voda – Wikipedie). Právě tuto nakyslou chuť, nikoli samotné bublinky, si většina lidí spojuje se „sycením“. A protože se sycení v průmyslovém měřítku navrhuje tak, aby v nápoji zůstalo rozpuštěné právě tolik CO2, nápoje označované jako sycené obvykle obsahují několik gramů rozpuštěného plynu na litr. Tuto hodnotu porovnáme s vodíkovou vodou v následující části.

Proč se množství rozpuštěného vodíku tomu nikdy nepřiblíží

Obyčejná voda dokáže sama o sobě udržet jen omezené množství vodíku. Za běžných podmínek je tento přirozený limit přibližně 1 600 PPB. Komerční zařízení na výrobu vodíkové vody jej překonávají pouze pomocí tlakové elektrolýzy, která do vody vhání více vodíku, než by sama dokázala absorbovat, jak vysvětluje podrobnější pohled na to, co PPB a PPM skutečně měří. I láhev s hodnotou na horní hranici trhu pracuje s velmi malým množstvím plynu v absolutním vyjádření.

Hodnoty PPB vedle gramů na litr

Hydrion Pulse Láhev na vodíkovou vodu má uvedenou hodnotu až 8 000 PPB rozpuštěného molekulárního vodíku. Pětiminutový režim dosahuje přibližně 4 000 PPB a desetiminutový přibližně 8 000 PPB. Podíl v dílech na miliardu vyjádřený hmotnostně se ve vodě přímo převádí na miligramy na litr, takže 8 000 PPB odpovídá 8 miligramům vodíku na litr, což je nejvyšší hodnota mezi láhvemi v tomto srovnání. Porovnejte ji s několika gramy CO2 na litr, které sycený nápoj obvykle obsahuje, a rozdíl dosahuje tisícinásobku: vodíková voda není mírnější verzí syceného nápoje, ale rozpouští jiný plyn v množství, které nikdy nemělo vytvářet viditelné bublinky.

Co změna hodnoty PPB ovlivňuje a co ne

Vyšší hodnota PPB označuje větší množství rozpuštěného vodíku dostupného pro tělo, nikoli vyšší tlak plynu, který čeká na to, až unikne ve formě bublinek. Protože i na horní hranici stupnice zůstává absolutní množství v řádu miligramů na litr, přechod od nižší hodnoty k vyšší mění množství vodíku ve sklenici, ale nikdy se nepřibližuje objemu plynu, který nápoj rozperlí. Rostoucí hodnota PPB není stejným signálem jako rostoucí míra sycení a jednu hodnotu bychom neměli poměřovat druhou.

Jakou chuť a vzhled bude mít voda ve sklenici

Molekulární vodík je bezbarvý, bez zápachu a bez chuti, takže vodíková voda chutná podle toho, jaká voda se do láhve nebo karafy původně nalila. Pokud voda ve sklenici zůstává na pohled klidná a chutná čistě a neutrálně, chová se přesně tak, jak předpovídá chemie; neznamená to, že se něco neaktivovalo. Známky sycení, které lidé instinktivně hledají – stoupající bublinky a nakyslá chuť na jazyku – vznikají specificky díky chemii CO2, kterou vodíková voda nikdy neměla napodobovat.

Je tedy vodíková voda sycená a lze tyto dva nápoje smíchat?

Vodíková a sycená voda rozpouštějí dva různé plyny ve velmi odlišném množství. Právě tento rozdíl v množství, nikoli rozdíl v kvalitě láhve, je jediným důvodem, proč jedna perlí a druhá ne. Pokud chcete lépe pochopit, co vodíková voda vlastně je a jak se vyrábí, tento úvod do vodíkové vody vysvětluje základy. Pokud vás naopak zajímá, jestli lze láhev na vodíkovou vodu použít i k sycení nápoje nebo zda je dobrý nápad nechat jí protékat perlivou vodu, jde o samostatnou praktickou otázku, která si zaslouží vlastní odpověď. Více o každodenní chuti vodíkové vody nad rámec sycení zjistíte v článku Jaká je skutečná chuť vodíkové vody. Pokud vaše láhev syčí nebo se špatně otevírá, jde o jinou otázku související s tlakem, nikoli se sycením, kterou stojí za to probrat samostatně, aby se tyto dva příznaky nezaměňovaly. Jakmile vám srovnání množství plynů v tomto článku dává smysl, dalším rozumným krokem je porovnat, jak se hodnoty PPB liší mezi láhvemi a karafami, a zjistit, která možnost vyhovuje vašim každodenním návykům při pití vody.